Hymne auf Tschechisch ???
 

Bartoníček, Eduard


Slezská hymna
 

1. Slezská vlasti, pùdo svatá,

zemi nejkrásnìjší všech,

tobì láska vrchovatá,

tobì poslední buï vzdech!

Hvìzdou jsi nám v srdce dána,

hnìv-li kolem nás a spor,

k dvìma sestrám upoutána

pásmem vìkovìèných hor.


 

2. S nimi, vlasti, pùdo svatá,

Tvùrce tebe v jedno klad;

vìdomí ti dala Praha,

víru vìštcù Velehrad.

S nimi v slávì vrchovaté,

s nimi vìènì jedno buï,

družka družku v lásce svaté

na blaženou viòte hruï.


 

3. Ve spojení sester obou,

necha? slzy roníš teï,

k cíli vzlétneš krásy dobou,

jen svých práv a èinù hleï!

Slávou vzplanou hor tvých lemy,

nivy rozhlaholí jas:

Bože, rodné slezské zemi,

slávu dej a sílu zas!

http://slezskahymna.wz.cz/verze.htm

Možná to zní pøekvapivì, ale Heydukova slova nejsou jediným textem slezské hymny. Ještì další slova a verše vznikly právì proto, aby se staly slezskou hymnou:


 

a) Ve stejném roce, kdy vznikl text Adolfa Heyduka vytvoøil odlišná slova František Polášek, øídící uèitel z Orlové:

     1. Kdo zná tu zem, kdo zná ten ráj, / ten malý, ale milý kraj, / kde šumí lesù vážný sbor / ve dvojí øadì modrých hor, / kde bystré vody rùzných cest / se vinou podle èetných mìst? / To Slezsko mé, to vlast je má, / mùj rodný kraj, má otèina.
     2. Kdo vidìl Pradìd velebný, / kdo tìšínský kraj malebný, / té Lysé hory hladký štít, / když západu jej zlatí svit, / ty háje a ty luèiny, / ty hrady a ty dìdiny? / O Slezsko mé, o perlo má, / po drahých otcích zdìdìná!
     3. Zde tichý národ pøebývá, / jenž rád se prací zabývá, / jenž prosté mravy zachoval / a zdárné syny odchoval, / jenž otèinu svou miluje / a jazyk èeský zbožòuje: / i hrdì øku to pøed svìtem, / že také rodný Slezan jsem.


Nejprve tento text zhudebnil Josef Paukner, tedy ten, který napsal hudbu i na Heydukovu "Slezská vlasti, pùdo svatá,...". Druhým, kdo zkomponoval hudbu byl blíže neznámý František Kuøil a tøetím byl roku 1911 P. Ludvík Holain (1843 - 1916). Byl to slavonínský faráø, známý skladatel zejména varhanních doprovodù ke kancionálu.


 

b) Uèitel František Poláèek však nebyl se svým textem spokojen, bylo v nìm podle nìj málo poezie a vzletu, Po deseti letech, v roce 1895, proto napsal jinou verzi "své" slezské hymny. V poøadí to tedy byla již tøetí hymna Slezanù:

     1. Kdo zná tu zem, kdo zná ten ráj, / ten malý, ale milý kraj? / Kde jako v báji kouzlem vnad / se krášlí hvozd i luh i sad, / kde z lùna niv a vìncù hor / až k nebi jásá pìvcù sbor? / To Slezsko mé, to vlast je má, / tak horoucnì mnou milená!
     2. Zde zrozen jsem i pìstován / a zde chci býti pochován, / zde svatým ohnìm plane duch, / když rodná mluva øine v sluch, / zde oko blaží ladný háv / a srdce jímá prostý mrav. / O, Slezsko mé, o, máti má, / má domovino jediná!
     3. Pìj cizích krajin plod i kvìt / i vše, èímž vládne jižní svìt, / mnì vzácnìjší je bratøí líc, / než drahokamù na tisíc; / já tak se vroucnì k vlasti znám, / že za ni i svùj život dám! / O, Slezsko mé, tys poklad mùj. / Bùh nebeský tì opatruj!


Hudbu vytvoøili ètyøi autoøi. Jeden z nich je neznámý, dalšími pak byli Marcel Beneš, øídící uèitel ve Štáblovicích, František Koèí a na sklonku svého života (asi roku 1923) pak i sám autor textu František Polášek.


 

c) Ètvrtý text slezské hymny se zpívá na nápìv známé vlastenecké písnì "Hej, Slované!" a autor je znám pouze pod zkratkou B. L.:

     1. Hoj! Slezané, my jsme stráží / na severní stranì, / moøe cizí do nás vráží, / vzhùru, vzhùru, zbranì! / Pryè, døímoto, bdìlým okem / každý kol a? zírá: / Odpùrce, hle, lisím krokem / do zemì se vtírá.
     2. Do zemì jak mor se vtírá / a do našich duší; / volejme do svìta šíra, / než nám jazyk zkruší; / Stojme vždycky vìrnou stráží / vlasti své a králi, / a? se vrah dál neodváží, / a? se hranic dálí!
     3. My jsme hlídky rozstavené / od slovanských bratrù, / nad nimiž se nebe klene / od Šumavy v Tatru: / A ti bratøi si nás váží, / dávají nám ruku, / buïme jim jen pevnou stráží / proti vrahùm pluku!
     4. Chceme svoje svaté právo, / svobodnì chce žíti, / rámì svobodno a zdrávo, / jazyk volen míti. / Slyš své pøedky, Slezska synu! / Tvá jest jejich sláva: Høích poroba hospodinu, / kdo se sám v ní dává.